Orel vznikl na počátku 20. století jako přirozená odpověď na potřebu spojit tělesnou výchovu s křesťanskými hodnotami. První jednoty se formovaly na Moravě už před rokem 1909 a brzy se hnutí rozšířilo po celém území dnešní České republiky. Orel od počátku budoval nejen tělesnou zdatnost, ale i charakter, odpovědnost a vztah k národu i víře.
V období první republiky se stal významnou součástí veřejného života. Pořádal velké slety, sportovní soutěže i kulturní akce a vychovával generace mladých lidí k aktivitě a službě společnosti.
Po okupaci Československa v roce 1939 byl Orel nacistickým režimem zakázán. Mnoho členů se zapojilo do odboje.
K nejznámějším patří parašutisté operace Operace Anthropoid – Jan Kubiš a Jozef Gabčík, kteří 27. května 1942 provedli atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.
Jejich čin patří k nejvýznamnějším aktům protinacistického odboje v Evropě. Oba zahynuli po hrdinném boji v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje v Praze. Orel na jejich odvahu a oběť dodnes navazuje jako na příklad spojení víry, odvahy a odpovědnosti za svobodu.
Po únoru 1948 byl Orel znovu zrušen, tentokrát komunistickým režimem. Majetek byl zabaven, činnost zakázána a mnozí členové byli perzekvováni.
Symbolem této doby jsou orelští kněží bl. Jan Bula a bl. Václav Drbola. V souvislosti s tzv. babickým případem byli nespravedlivě obviněni, vězněni, mučeni a v roce 1951 popraveni. Jejich osud je svědectvím pevnosti víry a věrnosti svědomí i v situaci, kdy to znamenalo oběť nejvyšší.
Jejich blahořečení je připomínkou, že Orel nebyl jen sportovním spolkem, ale společenstvím lidí, kteří stáli za pravdou.
Ani zákaz však Orel nezničil. V zahraničí – zejména mezi českými a moravskými krajany – pokračovala jeho činnost dál. Exilové jednoty udržovaly tradici, organizovaly setkání, sportovní akce i duchovní programy a připomínaly hodnoty svobody a víry v době, kdy doma byly potlačovány.
Právě díky této kontinuitě mohl být Orel po roce 1989 znovu obnoven a navázat na své kořeny.
Po pádu komunistického režimu se Orel vrátil do veřejného života. Začala postupná obnova jednot, návrat majetku (byť jen částečný) a budování nové generace trenérů, cvičitelů i vedoucích.
Dnešní Orel stojí na více než stoleté tradici, která byla opakovaně přerušena totalitní mocí – ale nikdy zlomena.
Historie Orla není jen seznamem dat. Je příběhem lidí, kteří dokázali spojit sport, víru, odvahu a službu společnosti. A právě na tento odkaz navazuje Orel i dnes.