„Pro vlast obojí, stát chci vždy ve zbroji“ tato část orelské hymny se stala součástí přísahy obnovené Orelské stráže. Orelská stráž byla od vzniku Orla jeho nedílnou součástí. Její členové, pěší či na koních, provázeli duchovní při náboženských svátcích a oslavách a zajišťovali jejich ochranu. Součástí jejich stejnokroje proto byla také šavle nebo rapír.
Po roce 1990 k obnovení Orelské stráže z mnoha důvodů nedošlo. Až nyní v duchu návratu k branným tradicím Orla v období první republiky vznikla potřeba obnovit a ukotvit Orelskou stráž ve strukturách Orla.
K tomuto aktu došlo formálně na zasedání Výkonného předsednictva Orla, které svým výnosem VP/14/128 zřídilo Orelskou stráž pod hlavičkou Branně-sportovní rady a výnosem VP/14/129 jmenovalo velitelem Orelské stráže br. Daniela Ferance.
Tomuto však předcházela dlouhodobá příprava a ujasnění si metodiky a také výzbroje Orelské stráže, protože dochované historické dokumenty a fotografie nedávaly jednoznačnou odpověď na původní výzbroj a provádění výcviku, který jsme chtěli opět uvést v život. Proto bylo nakonec rozhodnuto inspirovat se současným ceremoniálním vystupováním ostatních čestných stráží, jako jsou Hradní stráž, čestné stráže Armády ČR, čestné jednotky Policie České republiky či Sokolské stráže, a použít jako zbraň OS šavli.
Díky dobrým vztahům s Ministerstvem obrany se podařilo zajistit výcvik u čestné stráže Armády ČR na Posádkovém velitelství v Praze. Třídenní výcvik s praporem a šavlí absolvovali tři členové Orla: br. Daniel Feranc, br. Vojtěch Žďárek a br. Miloš Žila. Metodika výcviku Orelské stráže tedy čerpá z pravidel výcviku Armády České republiky.
Cílem a náplní činnosti Orelské stráže je kvalitní reprezentace na náboženských a národních slavnostech, při pietních příležitostech, ve sjednocení práce s prapory, podpora šíření historického orelského stejnokroje mezi členy. Stráž se hlásí k podpoře a ochraně bratří a sester, v duchu dávné rytířské tradice. V tomto smyslu chce přispět k ochraně duchovních osob při veřejných akcích. Vždy v souladu s hodnotami Orla, s láskou k Bohu, rodině a vlasti.
Po nešporách, v předvečer svátku sv. Václava se v kryptě pod bazilikou tohoto světce ve Staré Boleslavi a za přítomnosti relikvie – lebky světce knížete, sešli čtyři členové Orelské stráže, aby zde, pod jeho dohledem, složili slavnostní přísahu, že budou chránit církev a její představitele a budou pracovat pro orelské myšlenky a hodnoty. Tuto přísahu složili do rukou jeho excelence arcibiskupa pražského Jana Graubnera.
Prvním úkolem Orelské stráže byla ochrana lebky svatého Václava na Národní pouti ve Staré Boleslavi. Stráž také doprovázela Palladium českých zemí při slavnostní mši.
Orelská stráž je otevřena všem zájemcům z řad Orla, kteří dovršili 18 let, chtějí poskytovat svoji službu katolické církvi a Orlu při slavnostních i pietních akcích, chtějí chránit křesťanský morální kodex a jít v něm příkladem.
Velitelem Orelské stráže byl Výkonným předsednictvem jmenován br. Daniel Feranc, který svoje velitelské schopnosti uplatnil již na letošní pouti na Hostýn, kde velel přítomným praporečníkům.
K této funkci, která vyžaduje nejen fyzické, ale i duchovní a morální kvality, byl vybrán na základě vysokých požadavků na velitele „ochránců církve a Orla“.
Ve své profesi dosáhl hodnosti podplukovníka u policie, vystudoval katolickou teologii na Teologické fakultě Univerzity Karlovy a získal doktorský titul. Svou kariéru obohatil zkušenostmi v oblasti bezpečnosti a veřejné správy, přičemž stále zůstává věrný hodnotám víry a služby.
Jeho úsilí o pevnou víru, ochota pomoci a bohatý duchovní život jsou přesně těmi vlastnostmi, které by měl velitel Orelské stráže ztělesňovat.