Mezinárodní kongres UNESCO - 14. a 15. dubna 1998

„Sportovní činnost a duševní svoboda“"

„Sport v multikulturní a multináboženské společnosti“

Nezávisle na náboženské příslušnosti přijali zúčastněné katolíci, křesťané reformovaných nebo ortodoxních církví, buddhisté, židé, muslimové nebo ateisté na kongresu, který byl zorganizován FICEPem a FISECem na téma „Sportovní činnost a duševní svoboda“" „Sport v multikulturní a multináboženské společnosti“ následující závěrečné prohlášení:

Od začátku tohoto století se sportorvní činnosti - jako hra a tělěsný pohyb - stále rozvíjí a stává se společenskou aktivitou, kterou nikdo nemůže ignorovat.

Ve všech zemích, bez rozdílu stupně vývoje, přivádí sport pravidelně na stadiony, do sportovních hal i na ulici nebo do přírody miliony sportovců a diváků.

V rychle se rozvíjejícím světě patří sportovní činnost stále více ke kultuře národa. Jedni ho považují za lék proti nemocem dnešní společnosti, jiní v něm vidí zdroj násilí a manipulace jedince. Pokládáme si proto otázku: „Slouží sport zotročování nebo osvobození lidské osobnosti?“

Při příležitosti sportovního jubilea byl sport vyznamenám 12. dubna 1984 výrokem Jeho Svatosti, Papeže Jana Pavla II.: Sport je základní hodnotou podobně jako práce, rodina, láska.Stačí ale toto k tomu, aby tomu tak skutečně bylo?

Jako ostatní zde citované hodnoty se sport stává tím, čím ho udělají lidé. Využívání lidí pomocí práce, sexuální zotročování lidí, žen a dětí, opuštění rodiny z ajkéhokoli důvodu, to vše jsou faktory lidského zotročení. Ale práce, láska, rodina jsou kromě jiného pro toho stejného člověka také prostředkem rozvoje a sebeuskutečňování. Přejeme si, aby pro sport platilo to stejné.

Z tohoto důvodu odsuzujeme:

• přetrénovannost, doping, manipulaci, vytváření jakéhokoli tlaku jako zdroj fyzického a/nebo psychického zotročení člověka, zvláště dítěte;
• fyzické nebo slovní násilí proti nezávislým rozhodčím, mezi sportovci a diváky;
• touha a vydělávání na výsledcích jen z komerčních nebo dokonce ideologických důvodů, pro slávu vlastní osoby, klubu, města, regionu nebo národa.

Přejeme si, aby sport přispíval k:

• kompletnímu a harmonickému rozvoji celé lidské bytosti a nebyl omezen pouze na zdraví (Mezinárodní Charta tělesné výchovy a sportu UNESCO a Olympijská Charta);
• k uznání vnitřních hodnot každého člověka, toho nejsilnějšíáho i nejslabšího nebo tělesně postiženého, bez rozlišování pohlaví, rasy, filosofie nebo náboženství;
• k silnější soudržnosti společnosti, socializaci a integraci všech jejich součástí;
• k podpoře míru a sblížení mezi lidmi při zachování všech odlišností kultur a jejich bohatství.

Domníváme se, že ve světě, ve kterém není jednoduché předávat hodnoty, kde mladí lidé nacházejí stále méně základních hodnot a často nemají vyhlídky do budoucnosti, kde je touha po zisku často důležitější než respekt, který lidem dlužíme:

• je úloha všech zodpovědných osob ve sportovním prostředí (vedoucí, trenéři, učitelé ...) velmi důležitá;
• aby byli důvěryhodní, musí sportovní vedoucí být nejen zkušenými v technických znalostech, ale musí být také vychovateli, kteří sjou si vědomi hodnot, které předávají a dávají jim v rámci sportovních aktivit život.

Proto věříme

• že sportovní činnost může být cestou k lidskému štěstí;
• že výchova zodpovědných osob ve sportovním prostředí je důležitým předpokladme pro předcházení problémům;
• že technické záležitosti nesmí nikdy dostat přednost před člověkem;
• že zápas odpovídá povaze člověka a má hodnotu jen tehdy, když je výsledku dosaženo při respektování sebe samého a druhých a při zachování všech psaných i nepsaných pravidel (fair play).

Požadujeme

• aby při výchově sportovců a sportovkyň nebyla zohledňována jen technika nebo pedagogika a aby při výchově byly zohledněny i vnitřní hodnoty, sportu tak,aby je sportovci mohli dále předávat;
• aby toto přání bylo vyslyšen a bylo podpořeno v celém sportovním světě i ze strany politických míst, morálních autorit jako zástupců humanistického nebo náboženského myšlení;
• aby vrcholoví sportovci, amatéři i profesionálové, si byli vědomi toho, že jejich chování má velký vliv na děti a mládež, kteří hledají orientaci a měřítka chování;

Všechny strany, zúčastněné na tomto kongresu „Sportovní činnost a duševní svoboda“ podporují toto prohlášení.

Vyzývají všechny partnery v oblasti sportu, aby se angažovali na naznačené cestě a využili všech možností, které jsou vhodné, k podpoče sportovní činnosti, která respektuje kulturu a myšlení, aby sport byl více nástrojem osvobození než nástrojem zotročení člověka: čím více svobody bude lidem dáno, tím více budou moci lidé tvořit

Věří, že společné zastoupení zde získaných nebo rozvíjených hodnot každému umožní dosvědčit svoji víru v člověka a v případě věřících také víru v Boha.

UNESCO, v Paříži, 15. dubna 1998